 Ono pojem veterán dnes a před 30 lety se liší. Tehdy byl veteránem stroj pro užší skupinu zapálených nadšenců, kteří byli mnohem vstřícnější vůči sobě než dnes. Okolí je vnímalo pozitivně a někdy i s úsměvem, proč si raději nekoupí novější embéčko a leží ve své pragovce.
Velmi často, z dnešního pohledu veterána, se dalo pořídit i za odvoz, láhev myslivecké a pod. Někdy byla větším problémem samotná nakládka a převoz, než koupě. Prostě v tomto počínání nebyl vidět nějaký byznys, vidina něčího zisku, ale spíše jen koníček. Tak k tomu přistupovalo i široké vedení různých organizací, výrobních družstev a většinou široce vycházeli vstříc, protože organizovanost v různých oblastech života byla velmi podporována a mohla být také "pod kontrolou". Většinou to nikdo takto nevnímal, ničemu to nepřekáželo a tak se každý mohl plně věnovat tomu svému.
Když někomu dnes vyprávím o Renaultu 4CV v muzeálním stavu koupeného za láhev kořalky a prodaného za lahve dvě, o velorexech za odvoz, či stovku, funkčních pérácích od sousedů zdarma, o zetkách za pěkného samce králíka, tak si mladí ťukaj na čelo, jak byli lidé "hloupí".
Ještě krátce po roce 89 trvala doba vše staré do kopřiv a "nové" ze západu do garáže. To byl i jezdící spartak, kývačka, pérák za pár stovek. Potom se ve společnosti začal prosazovat buzines a ten vše změnil.
Doba se ale vždy mění a s ní i lidé a jejich priority, pohled na život a rovněž tak i na veterány. A jak bude ubývat paměti, minulé se vytratí a zbude jen skvělá přítomnost, kterou po čase opět někdo zatratí a jiný vzpomene se slzou v oku.
Myslím si ale, že je skvělé, pokud veteránské nadšení stále přežívá, i když v jiné podobě. Proto každý knižní počin, i přesto, že neobsahuje výrobní výkresy a není přesným návodem na renovaci, jak někteří očekávají, je důležitý pro další veteránské snažení. [Luboš] 14.12.2020 |
|
|
Zodpovězených témat: 251
Nezodpovězených témat: 84
